Historie
První léta po druhé světové válce přinesla výrazné změny do dosud zemědělského kraje uprostřed Moravy. Rychlá industrializace země zasáhla i Uničov, jenž se výstavbou Uničovských strojíren změnil z ospalého maloměsta v dynamicky se rozvíjející průmyslová středisko.
Období změn nemohlo zůstat bez odezvy ani v dosavadní struktuře místních škol. Perspektiva zajímavé práce, ale především potřeba technicky zdatných odborníků, přiměla státní orgány po určitém váhání zřídit v roce 1951 ve městě střední průmyslovou školu. První rok byl více než skromný, ale po ročním působení v rámci místního gymnázia, kdy byla otevřena jen jedna třída, se škola osamostatnila. Do vínku dostala masivní budovu z roku 1879 postavenou uničovskou obcí pro své německé gymnázium. Ve školní dílny, nutné pro praktickou výuku, byla adaptována bývalá tělocvična a vybavena zařízením ze zrušených učňovských škol v kraji, což do budoucna přineslo řadu problémů v oblasti tělesné výchovy. Všeobecně vzdělávací předměty učili zpočátku gymnazijní profesoři a odborná příprava byla svěřena externím učitelům z praxe a dojíždějícím učitelům olomoucké průmyslové školy.
Díky dobré pověsti, kterou škola rychle nabývala, ji začali vyhledávat i zájemci ze vzdálenějších míst, pro něž bylo nutné otevřít žákovský domov. Zpočátku bydleli studenti pod dohledem učitelů přímo ve školní budově, kde byla také zřízena kuchyně s jídelnou. Toto provizorium trvalo až do roku 1955. Tehdy škola získala budovu bývalé ubytovny v Litovelské ulici pro vlastní domov mládeže. Tato budova prošla začátkem sedmdesátých let generální rekonstrukcí a je dodnes nedílnou součástí školy.
Přestavba domova mládeže, jistě významná pro samotné studenty, kteří vlastně opustili ponurou ubytovnu, aby se po několika letech hostování v učňovských internátech strojíren a Papcelu vrátili do moderní budovy, která nesrovnatelně lépe zajišťovala potřeby studentského života, nemohla zastínit další dění.
Obnovení provozu v domově mládeže předcházela jiná významná událost. 30. května 1972 došlo k dlouho očekávanému slavnostnímu otevření nové tělocvičny se dvěma sály, učebnou a sociálním zařízením.
Radost přinesla nejen studentům a učitelům tělocviku, kterým skončilo dlouhé období přebíhání do náhradních sálků ve městě, ale i širší sportovní veřejnosti. Spokojení byli především uničovští odbíjenkáři, protože právě oni vedle studentů a učitelů školy významně přispěli svou prací k úspěšnému dokončení stavby a v nové tělocvičně našli příjemné zázemí pro tréninky i mistrovská utkání.
Sedmdesátá léta plynula ve společnosti nenápadně, v šedi normalizační marnosti, což ale neplatilo pro tak dynamickou institucí, jako je střední škola. Zde je stále co zlepšovat, nejen na poli vzdělávacím a výchovném, ale i při vytváření odpovídajícího prostředí. Proto byla zahájena stavba nové trafostanice, bez níž by nebyla možná další modernizace školy a jejího zařízení, zvláště laboratoří a dílen . V interiéru školy se pracovalo za provozu na mramorovém obložení schodiště a chodeb, šatny se přemístily do upravených sklepních prostor, přístupných z provizorního schodiště před ředitelnou. Přesto stará budova doslova praskala ve švech. Nevyhovující kuchyně a jídelna, chronický nedostatek učeben si vyžadovaly neustále zásahy do rozvrhu a připravovaly všem zúčastněným stresující situace.
Zahájení výstavby učebnového pavilonu a moderní kuchyně bylo jediným možným řešením. Ve stejné době vzdělávací reforma zasáhla výuku strojařů a v jejím rámci se třídy prvního ročníku specializovaly na obory technologický, konstrukční a provozní.
Utěšeně však pokračovaly stavební práce, takže od podzimu roku 1984 mohli průmyslováci i gymnazisté stolovat v moderní prosvětlené jídelně a o rok později byla zahájena částečná výuka v novém pavilonu, definitivně dostaveném v roce 1986-1987.
Zároveň se původní budova vyloupla ze změti lešenářských trubek a v barevné úpravě, zdůrazňující její novoklasicistní charakter, se rázem zařadila k nejpůsobivějším objektům ve městě.
Škola se všestranně rozvíjela. Doslova k "velkému třesku" v dosavadní tradicí došlo otevřením oboru pozemního stavitelství v roce 1988. Naléhavá potřebnost oboru se projevila okamžitě ve velkém zájmu o tento druh studia. Mladí stavaři si tak mohli v praxi hned ověřovat získané vědomosti při rekonstrukci školního hřiště, tenisového kurtu u domova mládeže, stavebního dvora nebo při vysoce odborné činnosti, jakou bylo překrytí nové budovy sedlovou střechou a vybudování podkrovních ateliérů.
Povinností školy bylo a je nejen zůstávat v centru vzdělání, ale i citlivě reagovat na společenskou poptávku širokého okolí po nových odbornících. Snad proto jsou letošní maturanti už pátí v pořadí, kteří si odnášejí na maturitním vysvědčení razítko SPŠ a OA Uničov. Trochu složitěji je tak vyjádřena současná skutečnost, že se v cestě za vzděláním každé ráno setkávají pod jednou střechou studenti tří oborů, budoucí strojaři, stavaři a ekonomové.
Mgr. Václav Hušek
